 |
Leden - únor
Vypravování |
|
V úvodu vypravování obvykle stručně představíme hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování můžeme rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.
v této hodině si žáci napíší nebo nalepí uvedený zápis vypravujeme si příběh na pokračování (třeba i pohádkový), každý řekne jednu větu a další má pokračovat naučíme děti hrát hru Na čaroděje - všichni se rozestoupí po místnosti a zavřou oči; jeden z nich je čaroděj, toho označí učitel tak, že se jednoho dotkne; čaroděj se poslepu snaží chytit co nejvíce obětí, oběti se snaží, aby je nechytil, čaroděj musí vydávat sykavý zvuk, aby se oběti mohly orientovat podle zvuku; pokud se jich čaroděj dotkne, jsou chycení, otevřou oči a vypadávají ze hry a jdou si sednout na stranu; čaroděj má srdce, záchranou je, pokud někdo z obětí poslepu najde čarodějovo srdce, zvedne ho a oznámí - mám čarodějovo srdce - v tom okamžiku čaroděj umírá; hra se hraje několikrát, čarodějové se mění; počítáme, kdo byl nejlepší a pochytal nejvíce obětí; před zahájením hry je třeba ukázat všem čarodějovo srdce, aby věděli, co hledají (hru nevynechávejte, je přípravou na další pokračování, radši vynechte vypravování příběhu po větách)
Tajemný hrad
zeptáme se dětí, zda si chtějí jeden z příběhů zahrát, aby věděli, co je napětí, a jeden z příběhů si prožít kdo si chce hrát, nechť vejde do určeného prostoru (sedne si, postaví se) pokud děti přistoupí na hraní, začneme jim vypravovat příběh o tajemném hradu pokud ne, musíme učit vypravování jinak |
zápis
 |
V létě jsem byl se svými kamarády na táboře. Hráli jsme různé hry v lese na nedalekém kopci. Zvláštní bylo, že jsme se nikdy nedostali při hrách dál než do poloviny, neboť dál byl zarostlý neproniknutelným houštím. Jednou v podvečer jsme objevili velký kámen a vedle nějaký vchod do temnoty. Bylo však již pozdě, a tak jsme se dohodli, že si další den vezmeme baterky a temnotu prozkoumáme.
nyní se zeptáme, zda i oni chtějí prozkoumat tajuplnou chodbu, pokud chtějí, necháme je postavit tunel z materiálu, který se v místnosti nachází, musíme jím prolézt když tunel postavíme, poradíme se, zda opravdu jdeme prozkoumat, co je za tunelem učitel vstupuje do role, vleze první do tunelu a pak upozorňuje žáky na prostor, který objevili, co všechno se zde dá nalézt (vzhledem k prostoru, který máme k dispozici, ukazuje kolem sebe a nabádá žáky k prohlédnutí starého hradu) |
příběh 1. část |
Všichni se cítíme najednou unavení. Sedáme si a leháme si v knihovně na zem i na volná křesla. Všechno těžkne. Nemůžeme hnout rukama. Nemůžeme hnout nohama. Máme pocit, že se nám chce strašně spát. Zavírají se nám oči. Zavřeme je a nemůžeme je otevřít, nemůžeme hnout rukou, nohou, všechno ztěžklo. Jsme naprosto bezvládní.
učitel se snaží žákům tuto představu vnutit a snaží se je v této nemohoucnosti nechat tak dlouho, aby se cítili nepříjemně a nevěděli, co bude následovat nyní opět musíme vstoupit do role, tentokrát zlého černokněžníka, měli bychom mít připraveno něco, co udělá hluk jako při bouři |
příběh 2. část |
„Kdo mi to vnikl do mé knihovny?!! Jak se opovažujete!!! A ještě si prohlížet moje čarodějné knihy!! Zato vás potrestám. Od tohoto okamžiku jste začarováni v sochy, nemůžete se hnout, již nikdy neuvidíte světlo, tak budou vaše oči slepé. Jen vše kolem sebe uslyšíte, ale nebude moci nijak zareagovat.“
|
příběh 3. část |
„Proboha, co se to tady stalo? Černokněžník už zase začaroval nějaké nevinné děti. To zase zůstala tajná chodba otevřená! Přeci je tady nenechám začarované v sochy navěky? Musím jim nějak pomoci.
Vrátit pohyb jim mohu; ale vždyť nevidí! Na to jsou mé schopnosti malé. Ale - ejhle - černokněžník zde nechal kouzelný klíč, který vrací zrak. Už vím, jak vám pomohu! Až uslyšíte zvoneček, budete se moci pohnout, potom začněte opatrně a hlavně potichu, ať vás černokněžník neuslyší, hledat klíč. Když ho najdete a přiložíte k očím, uvidíte. Pak rychle utečte tajnou chodbou. Ale pozor! Černokněžník má velmi jemný sluch, ať vás neuslyší, podruhé bych vám nemohla pomoci.“
zazvoníme zvonečkem a necháme žáky, aby svou situaci řešili podle zadání dobré bytosti, zde se může stát, že nejsou pořádně v roli a začnou mluvit, záleží podle mého na míře, zda se sami okřiknou, pokud máte pocit, že míra je neúměrná, můžete opět vstoupit do role čaroděje a znovu všechny začarovat, lze situaci ještě jednou zopakovat, ale tentokrát s jinými podmínkami nebo je nechat začarované a hru poté zrušit, za lepší považuji zopakování, prostě dál nevíte, jak bude děj pokračovat a co žáci vymyslí v ideálním případě žáci spolupracují a všichni se dostanou z hradu ven, pokud se najde jednotlivec, který sám najde klíč a nikomu ho nedá a uteče z hradu, pokuste se ho přesvědčit mimo hrad, aby se tam vrátil a pomohl ostatním (vstupte třeba do role jejich vedoucího, který je hledá), pokud se někdo rozhodne v hradu zůstat, nebo ho tam zapomenete, podnikněte záchrannou výpravu, zde už musíte improvizovat po vyváznutí z hradu s dětmi rozebereme, kdy jsme se cítili nepříjemně, zda se jim příběh líbil, když ho hráli, zda by byl tak napínavý, kdybychom si ho pouze vypravovali, necháme je vyjádřit názory
další hodinu necháme na začátku žáky napsat na kousek papíru, co bylo podle nich to nejnapínavější a učitel lístky vybere nyní si žáci sednou do kruhu a vypravují po větách, co zažili žáky rozdělíme do dvojic, které se mají dohodnout, zda má přímá řeč ve vypravování nějaký účel, co způsobí dvojice sdělí ostatním, na čem se dohodli sestavte si přímou řeč čaroděje a dobré bytosti, rozdělte si role všechny čaroděje postavíme do jedné řady a proti nim všechny dobré bytosti a každý postupně říká svou přímou řeč, střídají se čarodějové s dobrými bytostmi (učitel vkládá věty uvozovací) znovu si na tabuli zopakujeme, jak se píše přímá řeč a každý napíše svou přímou řeč i s větou uvozovací do sešitu víc nestihneme, a tak budeme pokračovat příští měsíc a jako vstup nám pomůže přečtení lístků s tím, co bylo nejnapínavější nebo přečteme přímé řeči bytostí |
příběh 4. část |
|
|
