Charakteristika

Duben Charakteristika
Cílem charakteristiky je zobrazit důležité povahové vlastnosti, schopnosti, dovednosti a záliby určité osoby. Často bývá charakteristika spojena s popisem této osoby. Rozlišujeme charakteristiku přímou, v níž jsou povahové rysy přímo pojmenovány, a charakteristiku nepřímou, v níž čtenář poznává vlastnosti prostřednictvím jejího jednání, mluvy a chování v různých situacích. Tento typ charakteristiky převládá v umělecké literatuře. Jako úvod můžeme použít kapitolu 23 z Dalimilovy kroniky, která vypráví o prvním křesťanu Bořivojovi a nástupu křesťanství u nás, kterou přečteme.	zápis
Dalimilova kronika - kapitola 23 Zesnul Hostivít a stal se Vládcem Bořivoj. V tom čase Svatopluk vlád na Moravě Bořivoj mu sloužil. Právě Jím byl strašně pokálen. Přijel na dvůr za králem, A když pojíst měli spolu, Král ho nepřipustil k stolu Řka, ať pohan usedne si Jak hovada na zem se psy, Neboť prý mu chybí víra, Neboť ušatého výra Vzývá místo Stvořitele, Křesťanskou čest nemá v těle. Bořivoj hned zrudl silně, A když bylo po hostině, Žádal, aby pokřtil jej Arcibiskup Metoděj, Rusín, který v zemi vší Po slovansku sloužil mši. Tak byl svědkem Velehrad, Jak Metoděj zářivý Kříž pozved a při křtu klad Na šíj Bořivoje dlaně. A bylo to léta Páně Osm set a devadesát čtyři, Od kterého do Čech se pak šíří Křesťanství, jak každý ví. ptáme se na nástup křesťanství u nás, rodinné vztahy svatého Václava, v jakém vztahu k němu byl Bořivoj žáky rozdělíme na 2 skupiny, které dostanou balicí papír a úkol nakreslit obrys dvou postav (jeden obrys bude představovat kněžnu Ludmilu - manželku Bořivoje a babičku Václava; druhý obrys představuje postavu Drahomíry - matky Václava); každá skupina kreslí pouze jeden obrys skupiny dostanou ofocený text z Dalimilovy kroniky nebo podle možností přímo Dalimilovu kroniku, a to kapitolu 25, 26, 27. Tento text si mají přečíst a do obrysu své postavy vepsat její charakteristiku tak, jak je vykreslena v kronice - co je přímá charakteristika, píšeme dovnitř obrysu a co nepřímá charakteristika, to píšeme okolo postavy	příloha
O VRATISLAVOVI, OTCI SVATÉHO VÁCLAVA Bořivoj pak zesnul na svém loži, trůn vyměnil za království boží. Spytihněv zem přejal po otci. Byl však často soužen nemocí, a tak záhy zemřel ještě mlád a Vratislav, bratr, po něm vlád. Drahomíř ze Stodor od Žatce /provdala se brzy za vládce. Ta pohanská urozená kněžna povila dvě pacholátka něžná. Staršího nazvala Boleslavem. Mladší Václav byl pak všude slaven pro svou tichou povahu a mrav. Pojilo ho s lidem pevné pouto, za knížete zvolili ho proto. Bratr dostal město Boleslav. Že byl Václav ještě skoro dítě, zem nemohl řídit náležitě, a tak svaté Lidmile byl pány než doroste - svěřen do ochrany. Jeho bába, žena bohumilá, ušlechtilá, ctná a poctivá, z rodu známých pšovských hrabat byla. Pšov se dneska Mělník nazývá. Dodnes přece vědí potomci, že hradec Pšov stával na kopci před Mělníkem nad oněmi místy, kudy teče Pšovka, ručej čistý. Drahomíř Lidmile záviděla, neboť sama v zemi vládnout chtěla. Poslala si tedy pro Gomoně a pro Tummu. Řekla jim, ať koně a zlata dost od ní vezmou si, když Lidmilu tajně zardousí. A ti lotři jeden po druhém souhlasili s oním návrhem. O SVATÉ LIDMILE, PRVNÍ KŘESŤANCE Vládla tedy svatá Lidmila, která na Tetíně sídlila, a že lid ji měl z té duše rád, po křesťanských dětech dal jí znát, jakým úkladem se zabývá tajně její snacha žárlivá a jakou zlou roli hrají v něm dva zlotřilci Tumma s Gomoněm. Lidmila hned chápe celou šíř záměru, jejž chystá Drahomíř, ze smrti však nemá žádný strach a čas tráví v zbožných modlitbách. V modlitbách je její posila. Sirotám též dary posílá. Tak se chystá, že smrt přivítá. Vtom pod hradem zahřmí kopyta. Lidmila ví, že ji utratí brzy oni vrazi najatí, nechá je však přivést do síně, nechá je i pozvat k hostině, o své snaše s nimi rozpráví, ptá se, zdali žije ve zdraví. Vyzpovídá se a s pokojem čeká. Neurvalí pacholci do světnice vtrhnou za noci a zardousí kněžnu závojem. Tak Lidmila přišla do nebes a ty lotry chválil v pekle běs. O MATCE SVATÉHO VÁCLAVA Drahomíř převzala chlapce do své péče. Nejdřív však se šla zkušených kmetů ptát, kdo má zemi spravovat, když je známo o dítěti, že je ještě slabé. Kmeti rozhodli v svém úradku, ať moc přejde na matku a Václav ji poslouchá, než dospěje v jinocha. Kněžna pohanskou krev měla, duchovenstvo vyháněla, když jí přišel v cestu kněz, či jen křesťan - mrtev kles. Jedny proti druhým štvala. V Praze velká bitva vzplála, přenešťastní křesťani nenašli už zastání. I pohany však ten hněv hubil. V proudech tekla krev. Snad ze všeho nejstrašnější ale je, že kněžna těší se z těch jatek. Zdá se jí, že každičká mrtvá hlava pohanská trest přivolává a že do rukou jí dává na vítězství naději. Václav dospěl. Čechy zmatků zbavit chtěl a vyzval matku „Jdi a dbej svých věnných statků. Já dám zemi do pořádku.“ Začal spravovat své zboží, otevíral domy boží, duchovní zpět do Čech zval, houfem děti kupoval od pohanů, hostil je, křtil a učil věřit v boha, pekl na mše hostie, snášel utrpení mnohá, vdovám dříví nosil denně, nohy míval zkrvavené, jak v kostele chodil bos. Vyvolil si těžký los. Neměl ženu, neznal choutky, staral se jen o sirotky, všude žaltář s sebou brával, poučení z něho dával stále služebníkům všem, žil jen se svým panošem Podivenem zbožně, svorně, jím se proti svodům světa mrskat dával dlouhá leta a sám otíral mu škorně. „Výchova Václava“ „Obě se snažily ovlivnit vývoj budoucího knížete Václava, kterého po násilné smrti, kdy ho nechal zavraždit vlastní bratr, nazývali svatým.“ hodinu začneme mluvením do ticha na téma: vlastnosti - jaké můžeme mít skupiny si vymění charakteristiky postav a seznámí se s druhou postavou, každý si má vybrat jednu vlastnost postavy žáci, kteří si vybrali vlastnosti Ludmily, se postaví do jedné řady a žáci s vlastnostmi Drahomíry se postaví do řady druhé jak stojí proti sobě, říkají postupně svou vlastnost, s tím, že se střídají Drahomíry s Ludmilami, žáci vstupují do skupinové role, polovina z nich je Drahomírou, polovina Ludmilou když si střídání vyzkouší, může mezi ně vstoupit učitel v roli Václava učitel prochází uličkou v roli Václava, léty své výchovy, kdy ho obě postavy ovlivňovaly, a dozvídá se, čím byl v dětství ovlivňován, učitelem se stává opět v okamžiku, kdy vyjde z pomyslné uličky, kterou vytvořili žáci svými těly zařadíme reflexi a popovídáme si s žáky o tom, co zažili, jak se jim nyní jeví postavy Ludmily a Drahomíry, zda stanovisko jednoho textu je směrodatné, jestli mohl mít svatý Václav také nějaké špatné vlastnosti a proč, co se jim na textu líbilo, zda se jim snadno četl a pamatoval, či nikoli, a necháme žáky vyjádřit i vlastní pocity ze závěrečné scény, kdy „vychovávali Václava“	příloha