Přednáška
Jde o rozsáhlý útvar, v němž se řeší a předkládají složitější vědecké a odborné problémy. Posluchači se dozvídají buď nové, nebo hlouběji poznávají poznakty, které znají pouze zběžně. Jsou zde kladeny velké nároky na posluchače i přednášejícího, především na soustředěnost a spolupráci. Osnova se skládá z úvodu, stati a závěru.
V průběhu přednášky udržuje mluvčí s posluchači kontakt: oslovuje je, užívá tzv. řečnických otázek, používá 1. osoby čísla množného.
 
Referát
Vyjadřuje něco nového či aktuálního. Je podrobný, obsahuje všechny základní údaje. Cílem je podnítit posluchače k hlubšímu zájmu o dané téma. Účinnost lze zvýšit použitím názorných pomůcek, mezi které patří nákresy, diapozitivy apod. Referát má obyčejně osnovu: stručná celková zpráva; výčet hlavních problémů; především hodnocení; získávací závěr (informace z konference, informace pracovníka, který se vrátil ze služební cesty).

STRAŠILKA
     Strašilky patří mezi rovnokřídlý hmyz, býložravý s kousacím ústrojím a s proměnou nedokonalou. V klidu jsou k nerozeznaní od větví a listů, ve spleti větví je lze jen těžko rozpoznat. Tělo mají 5 - 25 cm dlouhé. Žijí hlavně v tropech, 4 druhy žijí v Evropě. Živí se rostlinnými látkami.
     Některé z dvou a půl tisíce druhů strašilek využívají pomoc mravenců, kteří chrání jejich vajíčko před parazity. Parazitické vosičky totiž napadají mnoho nejrůznějších druhů hmyzu, nejúspěšnější z nich jsou pak ty, které kladou svá vajíčka přímo do vajíček nebo těl svých obětí.
     Strašilka ale naklade vajíčka na zem poblíž mraveniště, mravenci je posbírají a zanesou do svých hnízd pod zem, takže se k nim vosičky nedostanou.
     Malajská strašilka otočí zadeček nahoru a napodobuje útočícího štíra. Strašilky odrazují útočníky i tím, že zůstanou ve strnulé pozici. Dravci většinou útočí jen na pohybující se kořist.
     Mezi strašilky patří i pakobylka vyzáblá, která se podobá větvičce. Pakobylka indická se chová v laboratořích jako pokusný hmyz.
     Někteří živočichové se maskují, aby unikli nepřátelům, a jiní zvyšují tento účinek i způsobem chování. K těmto druhům patří i pakobylky z Nové Guiney. Mají zploštělé, jako rozedrané tělo, které se podobá listu okousanému nějakým hmyzem. Svému vzhledu dodává na věrohodnosti i tím, že se keře drží jen jednou nohou a chvějí se ve větru jako listí těsně před spadnutím.
     V teráriích se chová pakobylka a lupenitka.
 
vypracoval: Radek Prokš
 
Seznam literatury:
1. John Palmer, Neal Martin.: Soukromí živočichů. Reader´s Digest Výběr, Praha 1998
2. Naučný slovník
 
 
Přednáška
     Milé spolužačky, milí spolužáci! Sešli jsme se zde, abychom se blíže seznámili se životem básníka Jiřího Wolkera.
     Jak zajisté už někteří ví, narodil se 29. března 1900 v Prostějově v domě číslo 22 na nynějším náměstí T.G.Masaryka. Klidné a láskyplné rodinné prostředí, umělecká ambice, společenská aktivita rodičů a bouřlivé zážitky z válečných let patřily k největším vlivům, které působily na talentovaného chlapce. Měl výtvarné a hudební nadání, hodně četl a recitoval, hrál ochotnické divadlo, sportoval.
     Na gymnáziu založil studentský časopis Naše kvarta a přispíval do přerovského Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Své básně uváděl pod pseudonymem J. Ker. Jestlipak někdo z vás ví, jak se jmenovala jedna z jeho prvních výpravných básní? No ano, byla to báseň Klytia, kterou věnoval své největší studentské lásce Marii Horákové.
     Po maturitě odešel Jiří Wolker na přání rodičů studovat práva na Karlovu universitu v Praze. Začal publikovat různé recenze a kritiky, ale hlavně své literární práce, které mu často pomáhaly i ve finanční tísni. Už během skautských pobytů trpěl Jiří často nachlazením a angínami. Ani úporný kašel mu však nezabránil v kuřácké vášni, což mu zkrátilo jeho život.
     V březnu 1921 složil Wolker úspěšně první státnici, ale hned poté začal připravovat k vydání svou první básnickou sbírku Host do domu. Sbírka je plná optimismu a lásky, nasycená důvěřivou a radostnou atmosférou a vírou v budoucnost.
     V květnu 1922 pobýval J. W. s přáteli v Bašce na ostrově Krk u Jaderského moře. Zde ho postihlo první chrlení kašle. V říjnu 1922 vyšla druhá, pro mnohé jistě známá Wolkerova sbírka, Těžká hodina. Mýlím se snad? V této sbírce se zabývá lidským utrpením a prací, kterou chápe jako překonání osamění i jako možnost přerůst svou smrt a zanechat po sobě trvalou památku.
     V dubnu 1923 Jiří Wolker onemocněl. Wolker trpěl nejen fyzicky, ale i duševně. Nemoc ho odloučila od milované dívky, Máničky Koldové, kterou poznal v Prostějově začátkem roku 1923. Pobyt v Tatranské Poljance se protáhl do konce roku, přestože občas docházelo k dočasnému zlepšení. Boj se zákeřnou chorobou byl však v tehdejší době marný. V poslední den roku byl Wolker převezen do Prostějova, kde 3. ledna 1924 v 9 hodin ráno nemoci podlehl. Je zajímavé, že i když věděl, že zemře, sám před smrtí si napsal vlastní epitaf, který je vytesán do kamene jeho náhrobku.
     Pohřbu v sobotu 5. ledna odpoledne se zúčastnili kromě blízkých a přátel také známí básníci a spisovatelé J. Hora, M. Majerová, K. Biebl a J. Seifert.
     Od roku 1957 se každoročně konají přehlídky uměleckého přednesu a divadel poezie - Wolkerův Prostějov.
     Doufám,že jste se dozvěděli mnoho dalších zajímavých informací o skvělém básníkovi, o Jiřím Wolkerovi a budu se těšit na další setkání s vámi. Na viděnou!
 
Podklady jsou stažené z internetu a upravované ve Wordu.
Podle zadání bylo doplňováno dodatečně oslovení, rozloučení, řečnické otázky a vsuvka, jsou vyznačeny kurzívou.