V hromadných sdělovacích prostředcích má své místo reportáž. Jejím cílem je živě a poutavě informovat o nějaké zajímavé, významné, často neobvyklé události. Autor usiluje o dokumentární přesnost, objektivnost a přesvědčivost vyjádření, aby si čtenář (posluchač) mohl vytvořit co nejvěrnější představu o sdělované události. Proto se v reportáži nezřídka vypravuje v 1. osobě (i přítomného času), popisuje, popř. se do ní vkládají i osobní zkušenosti a krátké úvahy, dojmy a prožitky.
Cestopis v současné době řadíme nejčastěji do tzv. literatury faktu stejně jako reportáž. Jeho tématem je vylíčení autorovy cesty do cizích zemí, obsahuje záznamy nebo postřehy o jejich zvláštnostech geografických, kulturních, sociálních apod.

• popovídáme si s dětmi, co si představují pod pojmem reportáž a cestopis, kde všude se s nimi můžeme setkat
• žáky rozdělíme na skupiny nejlépe po čtyřech
• každá skupina si vylosuje mapu a má si vybrat místa a trasu, kudy bude cestovat
• nyní každý jednotlivě zpracuje svou část, která bude obsahovat
  povinně: zvláštnosti geografické, postřehy kulturní a sociální, architekturu nebo historii a vymyšlený příběh, který se mu stal
  a nepovinně: osobní zkušenosti, krátké úvahy, dojmy a prožitky (lze dokončit doma)
• materiál vyhledávají na internetu
• poskytneme jim návodné adresy:
  http://hrady.cz
  http://mesta.obce.cz [www.stránky]
  http://www.pruvodce.com
  http://jyxo.cz [název]
• vyhledané informace si musí opsat, abychom zabránili obrovskému množství stažených textů

• další hodinu se žáci sesednou podle skupin a vyhlásíme soutěž, jejímž cílem je inspirovat se k napsání vlastního cestopisu
• připravíme knihy - cestopisy se založenými stránkami, musí jich být víc než skupin
• žáci si příslušnou stránku přečtou a mají stanovit, která část výše uvedeného povinného obsahu zde převažuje
• skupina nesmí mít nikdy více než jednu knihu, pak ji vrátí na stanovené místo a bere si další
• když skupina projde všechny cestopisy, zhodnotíme s ní její práci
• žáci ve skupině se seznámí navzájem se svými pracemi z minulé hodiny, kdy sbírali materiál, a z každé práce vyberou jednu část tak, aby se při cestopisu vystřídaly všechny složky a každý žák měl svou část ve výsledném cestopise

• další hodinu dokončí výběr jednotlivých částí a pracují na jejich vhodném propojení
• průběžně skupinám pomáháme radou odstranit zásadní nedostatky
• tuto hodinu by skupiny měly odevzdat přepsaný cestopis

Cestopis - putování po Ždárských vrších
    Když jsem putoval po Žďárských vrších, navštívil jsem město Litomyšl. Město Litomyšl leží v nadmořské výšce 320 - 370 m.n.m. na okraji Loučenské tabule a Českotřebovské vrchoviny. V minulosti byl Litomyšlský úval jižním zálivem druhohorního moře. Na vodní toky je město chudé, neboť leží na samém okraji vodního předělu mezi Černým a Baltským mořem. Významnější je pouze řeka Loučná, která městem protéká. Litomyšl leží 150 km od Prahy, 85 km od Brna a 50 km od Hradce Králové.
    Po městě Litomyšl jsem se vypravil do Žďáru nad Sázavou, kde mě nejvíce zaujala její historie. Osada Žďár vznikla při cisterciáckém klášteře založeném Bočkem z Obřan roku 1252. Po krátkodobé existenci byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy, kde je již dnes historické jádro. Roku 1607 kardinál František z Dietrichsteina povýšil městečko Žďár na město. Kardinál udělil městu nová privilegia a nový znak. Druhá světová válka postihla město nejvíce ve svých posledních dnech. V květnu roku 1945 bylo zničeno a poškozeno mnoho domů.
    Ze Žďáru nad Sázavou jsem se autobusem vydal do Chotěboře a dále do Chotěbořského údolí. Rozhodl jsem se do tohoto údolí vydat pěšky, jelikož bylo nedaleko od města. Byl jsem potěšen místní flórou a faunou. Stromoví i keře připomínaly přírodní rezervaci. Byl jsem tak zabrán do fotografování, že jsem se ztratil. Chvíli jsem již v ne tak idylickém údolí bloudil a zjistil jsem, že se nedostanu skrz. Začal jsem panikařit a uklidňoval jsem se tím, že je údolí kaňon, takže musí vést cesta ven, což ale neplatilo pro údolí Doubravky. Zdejší přírodou se dá těžce projít.
    Měl jsem ale štěstí, že údolí mělo průměr jen asi dva kilometry, takže jsem se dostal po chvíli na cestu. Po dvou hodinách jsem se dostal do vesnice na druhé straně a autobusem do Chotěboře.
    Po dlouhé procházce jsem navštívil Hlinsko, kde mě uchvátily zajímavé stavby.
    Tvrz je považována za nejstarší budovu ve městě. Její vznik je odvozován od starodávné obchodní cesty vedoucí z Čech na Moravu. Od roku 1874 zde bylo nalezeno 400 grošů českých z doby Václava III.
    Druhou stavbou, která stojí za povšimnutí, je Ježdíkův dům. Byl postaven v r. 1904 stavitelem V. Fialou. Dům byl ozdoben sgrafity M. Alše. Ve městě Hlinsku mé putování zatím končí.