Vypravování V letošním roce se zaměříme na vypravování jinak než písemnou formou. Následující zpracování Robinsona Crusoe dramatickým způsobem nám umožňuje využít všechny typy komunikace - verbální i nonverbální. Pro výuku si můžete vybrat i jiné téma z Dramatiky. K tomu trochu nepovinné teorie: Řeč je nejdůležitější prostředek lidské komunikace. Je konstruována v centrální nervové soustavě. Slyšitelná je pro komplikovaný systém dechu, hrtanu, jazyka, dutiny ústní, dolní čelisti, zubů a rtů. Má dva základní faktory:
Nonverbální komunikaci můžeme rozdělit do čtyř skupin: Symboly jsou signály, které se užívají v rámci konkrétní významové oblasti a lze je snadno vyjádřit verbální cestou. Mezi ně patří například potápěčský signál OK, znamení vítězství či ono známé držení palce. Mnohé z nich jsou charakteristické pro určitou oblast, konkrétní kulturu, a tak významově stejné symboly mohou být v různých zemích odlišně ztvárněny. Znalost symbolů konkrétní kultury či etnika usnadní jedinci socializaci do takovéto skupiny, nebo mu minimálně pomůže se vyhnout vyslání neúmyslného signálu nebo odhalit případnou lež. Ilustrátory jsou spojeny s řečí, např. nakreslení obrazu ve vzduchu, rytmus mluveného slova. Mohou být používány pro zdůraznění slov nebo frází, naznačení vztahů, udávání tempa událostí apod. Jejich četnost opět záleží na konkrétním kulturním prostředí. Regulátory jsou signály změn, které mají často důležitou roli pro započetí nebo ukončení komunikace. Nejpoužívanější regulátor je bezpochyby podání ruky, které zároveň obsahuje sdělení o síle a postavení jedince. Během vzájemné verbální komunikace nastává mnoho chvil pro užití regulátorů, například v době, kdy právě mluvící chce předat slovo dále, nebo jeho dosavadní posluchači chtějí vzájemný kontakt přerušit. Adaptéry jsou pohyby, gesta a ostatní činnosti, používané pro zvládnutí našich pocitů a k řízení našich reakcí. Obvykle se projevují ve stresových situacích a odrážejí často dětinské způsoby zvládnutí situace. Daniel Defoe - Robinson Crusoe |
|
Výchozím bodem je útržek deníku, nalezený zaprášený na půdě, kde se píše toto:
„Měl jsem chodit do školy, ale místo školy jsem navštěvoval námořnické hospody. Moje touha stát se námořníkem a zažívat různá dobrodružství rostla. Místo abych se stal královským úředníkem, nebo alespoň váženým obchodníkem, jak si přál otec, jsem se vydal bez vědomí rodičů na námořní cestu do Londýna. To jsem ještě nevěděl, že mě vše čeká hojnou měrou. Naše loď byla přepadena piráty a já upadl do otroctví. Když se mi konečně podařilo utéci, dostala se loď do velké bouře a ztroskotala. Já jediný jsem přežil. Zůstal jsem sám na pustém ostrově někde uprostřed oceánu.“ Zde příběh končí.
|
příloha |
„Opět uplynul rok. Již šestý rok mého pobytu na ostrově. Za celou dobu jsem se nesetkal s živým člověkem. ... Již nejsem sám! ... Jistě se dá i vychovat! ... Divoši tedy navštěvují ostrov jen občas a snad jen proto, aby tu konali příšerné hody.“
Zde jsou zápisky opět nečitelné.
|
příloha |
