V mluveném projevu velmi záleží na jeho členění. Vhodným kladením pauz členíme projev na kratší úseky. Správné členění souvisí se správným dýcháním. Členění projevu přispívá k porozumění jeho obsahu.
Důležité je i tempo řeči. Tempo má být v souladu s obsahem a bere ohled na posluchače.
 
Než začneme mluvit, musíme si uvědomit:
- co je cílem projevu - připravíme si osnovu
- ke komu budeme hovořit - uplatňujeme kontaktové prostředky (oslovení ve 2.os. č.mn., 1.os. č.mn., když se obracíme na posluchače)
- jak dlouho budeme hovořit - optimální pozornost udržíme dobře připraveným a předneseným projevem 15 - 20 minut
- kde budeme vystupovat - velikost místnosti, zda budeme mít k dispozici mikrofon
- kdy budeme hovořit - dopoledne jsou posluchači pozornější než odpoledne, kdy již vyslechli mnoho příspěvků
 

Zásady, které bychom měli dodržet:
1. přehlednost - oslovení posluchačů, vytyčení tématu, vlastní stať, závěr, ve kterém poděkujeme za pozornost, kterou nám posluchači věnovali
2. logická výstavba - neodbíháme od tématu, vyjadřujeme se přesně
3. srozumitelnost - vždy mluvíme spisovným jazykem, dbáme na výslovnost, silovou modulaci hlasu (nešeptáme ani nekřičíme), klidně dýcháme a nespěcháme, dáme pozor na neúměrná gesta a mimiku
 
Tyto zásady se snažíme uplatnit při přípravě přednášky, výkladu

Rady
Existuje několik prostředků k udržení kontaktu s okolím, nejdůležitější jsou tyto:
- oslovení posluchačů - slouží k navázání kontaktu, jeho udržení nebo obnovení
- použití tázacích a zvolacích vět - tzv. řečnická otázka
- změna osoby - projev je tímto způsobem aktualizován, u posluchačů se vyvolává dojem spoluúčasti
- použití expresivních prostředků
- modulace řeči - sílu hlasu a tempo řeči střídáme s přihlédnutím k obsahu
 
Nedostatky a chyby mluvního projevu
1. Slova a obraty vyskytující se neúměrně často jsou velmi rušivé, komické a nežádoucím způsobem nápadné. Jedná se například o tvary: "jako", "že ano", "zkrátka", "jaksi" atd.
2. Parazitní zvuky - mluvčí jimi vyplňuje dlouhé pauzy mezi větami nebo větnými úseky. Někdy tak vzniká dojem, že řečník jimi chce krýt rozpačitost a pomalost svého myšlení.
3. Nesprávné zakončení vět. V nepřipravených projevech dochází i k nežádoucímu porušování větné stavby. Nejčastější je situace, kdy mluvčí dokončí větu jinak, než to napověděl na jejím začátku.
4. Nesprávný výběr nebo užití slov (emociální, expresivní, hanlivá, vulgární, zastaralá, slangová aj.).
 
A ještě trochu teorie:
Nejčastějšími útvary mluvených projevů jsou:
referát, přednáška, diskuse, diskusní vystoupení, proslov, projev, řeč, interview.
Mezi méně časté patří: koreferát, komentář, beseda, debata, přípitek.
 
REFERÁT:
Vyjadřuje něco nového či aktuálního. Je podrobný, obsahuje všechny základní údaje. Cílem je podnítit posluchače k hlubšímu zájmu o dané téma. Účinnost lze zvýšit použitím názorných pomůcek, mezi které patří nákresy, diapozitivy apod. Referát má obyčejně osnovu: stručná celková zpráva, výčet hlavních problémů, především hodnocení, získávací závěr (informace z konference, informace pracovníka, který se vrátil ze služební cesty).
PŘEDNÁŠKA:
Jde o rozsáhlý útvar, v němž se řeší a předkládají složitější vědecké a odborné problémy. Posluchači se buď dozvídají nové poznatky, nebo hlouběji poznávají takové, které znají pouze zběžně. Jsou zde kladeny velké nároky na posluchače i přednášejícího, především na soustředěnost a spolupráci. Osnova se skládá z úvodu, stati a závěru (vysokoškolský výklad).
KOMENTÁŘ:
Tento slohový útvar slouží k osvětlení určitého textu, události. Cílem je shrnout základní myšlenku, vysvětlit nejzávažnější skutečnosti, nastínit způsoby praktické aplikace, popřípadě vyjádřit i nezaujaté stanovisko (častěji psaná forma v tisku, jinak komentáře v televizi).
DISKUSNÍ VYSTOUPENÍ:
Má být věcně správné, stručné, jasně formulované. Nejdůležitější je ústně přednesená úvaha, kterou mluvčí vyjadřuje své stanovisko k nějakému problému. Zejména z jeho závěru má být zcela jednoznačné, co diskutující navrhuje (vědecké konference).
PROJEV:
Řečník jím zaujímá stanovisko k nějakému jevu, stručně jej rozebírá a hodnotí, v žádném případě jím nepoučuje. Hlavním posláním je přispět k slavnostnosti určitého okamžiku. Obsahem projevu bývá hodnocení minulého období nebo skutečnosti, vyhlídkové perspektivy (oficiální projev žáků při příležitosti ukončení studia).
PROSLOV:
Je kratší, méně oficiální projev (slavnostní zahájení nějaké akce - výstavy,...).
PŘÍPITEK:
Jedná se o krátkou formu proslovu, který bývá pronášen při některých slavnostních příležitostech. Má být obsahově sevřený a krátký, jeho nejčastějším obsahem je vtipné, neotřele formulované blahopřání.
ŘEČ:
Je to nejpropracovanější řečnický útvar. Cílem je plně získat posluchače (závěrečná řeč u soudu, prezidentský projev se někdy také blíží řeči).
DISKUSE:
Jejím cílem je osvětlit nějaký problém z různých hledisek a hledat možná řešení vzájemnou a konstruktivní výměnou názorů. Uvádějí se důkazy a příklady, vyslovují se námitky. Účinná diskuse je založena na dialogu (účastníci vědecké konference, v televizním vysílání např. Sedmička, ne vždy však splňuje všechna kriteria).
BESEDA:
Její podstata je přátelský rozhovor lidí, kteří se navzájem dobře znají, nebo rozhovor mezi odborníky. Veřejné besedy přecházejí často do diskuse.
DEBATA:
Rozumí se jí výměna názorů o nějakém dílčím odborném nebo závažném problému konaná nejčastěji v užším kruhu účastníků.
INTERVIEW:
Jedná se druh zprávy, která má dialogickou formu a autentickým způsobem informuje o různých skutečnostech. Osoba, která rozhovor řídí, musí klást provokující otázky, ale současně je tematicky usměrňovat. Odpovědi by měly tvořit kompaktní celek (např. Marek Eben - Na plovárně).