Vypravování

Vypravování V úvodu vypravování obvykle stručně představíme hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování můžeme rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu. v minulém roce jsme se zaměřili na použití střídání minulého a přítomného času, letos se zaměříme na použití přímé řeči ve vypravování přiložený text nejprve přečteme prvním úkolem pro žáky je zkrátit text prvního odstavce (asi tak na jednu třetinu), co by vybrali jako nejdůležitější informace, tyto informace napíší nyní si žáci utvoří dvojice a v nich se dohodnou, jaké dvě nebo tři postavy budou vystupovat v jejich příběhu, pojmenují je a určí jejich vzájemné vztahy a kde se nyní nacházejí, tyto informace opět napíší - vznikne nám druhý odstavec	zápis
Vesuv se bouří Vesuv platil dávno za vyhaslý. Neobyčejně úrodné vinice a pole dosahovaly skoro až k vrcholkům a sopka se nezdála ani trochu nebezpečná. Vulkán však klidný nebyl. Tlak páry v jeho nitru už dlouho a marně hledal cestu ven. V roce 63 n.l. způsobil zemětřesení a teď konečně nasbíral tolik sil, aby prorazil vrstvy kamenů. Z otvoru vzniklého explozí se stal hořící jícen, který chrlil popel a kousky pemzy nejen dávno vychladlé, ale také čerstvě rozžhavené. Déšť spolu s proudy vody vytékajícími ze sopky vytvářel z hmoty urvané v kráteru obrovskou blátivou lavinu, která se valila svahem dolů k moři. V cestě jí ležela kvetoucí města Herkulaneum a Pompeje. (podle H. a G. Schreiberových, Zaniklá města) teď musíme opustit děj příběhu a zopakovat si zásady psaní přímé řeči	příloha
Přímou řeč píšeme do uvozovek. Na začátku přímé řeči napíšeme uvozovky dole a na konci nahoře. Přímou řeč další postavy z příběhu umístíme na samostatný řádek. Některá přímá řeč je doprovázena větou uvozovací, která nám podává informaci, kdo právě mluví, případně jak mluví. Věta uvozovací se nedává do uvozovek. Příklady přímé řeči s větou uvozovací: Edmond nahněvaně vzkřikl: „Dej to sem !“ „Dej to sem,“ vzkřikl nahněvaně Edmond. „Pomoz jí,“ křičel Edmond, „podej jí ruku !“ každá dvojice nám přečte svůj první a druhý odstavec, abychom si připomněli situaci budeme pokračovat s našimi postavami, úkolem je, aby žáci vymysleli reakci těchto postav v okamžiku, kdy uvidí výbuch Vesuvu, rozhodnutí, co udělají žáci tuto reakci napíší jako přímou řeč a společně zkontrolujeme, zda správně použili věty uvozovací nyní se už můžeme pokusit nechat žáky dokončit příběh ve dvojicích, obvykle sami pokračují v užití přímé řeči závěr jim pomůžeme sestavit, přečteme další část vypravování a necháme na nich, zda ho zkrátí, která část se jim bude hodit, nebo závěr utvoříme společně nakonec je vhodné tuto práci přepisovat na počítači, abychom jim mohli pomoci s celkovou úpravou	zápis
Jemný prach s popelem pokryl celé město. Když se třetího dne ráno Vesuv uklidnil, vítr rozehnal tmavé mraky a nad krajem opět vysvitlo slunce, ležela na městě a jeho okolí pětimetrová až osmimetrová vrstva bílého popela. Dvě krásná a bohatá města přestala existovat. (podle H. a G. Schreiberových, Zaniklá města)	příloha