zpět |
Alois Jirásek - Staré pověsti české
Příchod praotce Čecha
Společně si přečteme část pověsti o Čechovi - prvních pět odstavců, ve kterých se hovoří o důvodu odchodu z charvátské země do nových sídel.
O Čechovi |
Nyní dá učitel žákům papír, na který napíší, jaké překážky mohli naši předkové po cestě překonávat. Potom společně na tabuli nebo na velký papír sepíšeme tyto překážky a podtrhneme ty, na kterých se shodlo více skupin.
„Když už trmácení trvalo velmi dlouho a všechen lid byl unavený, stalo se toto:“ (Učitel dočte první část vypravování o praotci Čechovi.)
Všem pak nastala těžká lopotná práce. Když se o půdu rozdělili počali ji zdělávati. Kde byl les, ten porazili neb ohněm vypražili; mýta klučili, luhy a nivy zkopali, druhého pak léta rádlem zorali. |
Jak naši dávní předkové Slované bydleli?
Vytvoříme si imaginární obydlí našich předků a budeme je zařizovat. Každý žák může vstoupit do zemnice a něco tam přinést a někam položit. Jedná se však pouze o imaginární věc, což je třeba dětem zdůraznit. My ostatní musíme dávat pozor, abychom nebourali věci již předtím sem dané. Pokud chci něco někam přemístit, musím se domluvit s ostatními. Nakonec si zrekapitulujeme, co všechno jsme do zemnice umístili. Nyní jsme si vytvořili představu o obydlí Slovanů, ale potřebujeme vědět, jak žili, čím se živili, koho nebo čeho se báli. To vše najdeme opět v pověsti o praotci Čechovi, v jeho druhé části. Společně čteme jen část, a to k odstavci začínajícím slovy „A staroch bílých vlasů...“
Nyní již víme, jak Slované žili. Úkolem každého jednotlivce je nyní stát se jedním z obyvatel dědiny. Předvede, co dělá, živým obrazem. Učitel jde od jednoho k druhému a ptá se, kým se stal a co dělá. Žák musí přesně popsat svou činnost, jinak to zjišťuje učitel otázkami. Je nutné, aby si žák vytvořil konkrétní představu o své činnosti.
Pak dá učitel pokyn: „Nyní si postavte svou vesnici a každý si najděte rodinu, ve které žijete.“ Můžete změnit role.
„Rok míjel po roku. Rodů přibývalo, množilo se Čechů plémě. Daleká pověst vábila za ním nové zástupy z prvotní vlasti, takže krajiny nejprv osazené všemu lidu již nestačily.“ |
Po přečtení tohoto úryvku vstoupí učitel do role Lecha a přichází ke svému lidu, aby se s nimi poradil, co budou dělat dál. Pokud se žáci v rolích prapůvodních obyvatel shodnou na odchodu do nových sídlišť, dočteme pověst o Čechovi od této části: „Také mladší bratr Čechův, vojvoda Lech,...“ Druhou variantu tvoří rozhodnutí, že vytáhnou do boje proti vlastním kmenům. V tomto případě doporučuji pokračovat podle pověsti o Lucké válce, jen s tím rozdílem, že Lučany nahradíme Lechy.
„Stoupenci Lechů nic nedbali na dobré sousedské vztahy, ani na právo a spravedlnost, krev prolévali bez milosrdenství. Své sousedy tiskli krutě a táhli po jejich území, daň brali, lidi též a prodávali je do otroctví a dávali je lacino franckým hostům, kteří přicházeli pro otroky a otrokyně. Zapalovali příbytky, sruby, stodoly, stáje a nebylo dědiny, kde by nehořelo. Jednoho dne došlo i na naši vesnici.“ |
(Všechno povalte.) Jak by asi vypadala vesnice po nájezdu takových Lechů?
Na závěr již pouze rozeberte se žáky, jestli by chtěli být v roli Lechů nebo Slovanů a proč? Co se jim líbilo a co ne. (Reflexe)
© 2003 - 2006 kamizdat Všechna práva vyhrazena. | nahoru |